Zadní projekce pro mě znamená skrytý plán za realitou. Je to cesta myšlenky v meziprostoru. Tento meziprostor jsem zhmotnila. Pohybovala jsem se na hranici mezi realitou, imaginací a vzpomínkou. Soustředila jsem se na moment úplného vědomí a oproti tomu pak na poruchu soustředění, vypnutí a nevnímavost okolí. Právě svoje vědomí řadím jako první plán reálna. Druhý plán je cestou, mezerou, škvírou, kterou unikám do myšlenek, snů. Ty jsou pak plánem třetím, čtvrtým, pátým, … Hotová kresba je formou přemýšlení, přechází v objekt a naopak.